Historie části Drahanské vrchoviny, která se v roce 1935 stala Vojenským výcvikovým táborem Dědice, byla bohatá již před staletími, proto se i do dnešních dnů dochovaly stopy lidské činnosti v podobě staveb, jejich pozůstatků či například starých lomů a stezek.
 |
| Stagnov na kresbě prof. Ervína Černého |
Jedním z míst s nejstarší historií je hradiště Obrova noha západně od Otaslavic, nacházející se na vnitřním okraji hranic vojenského újezdu. Osídlení tohoto významného opevněného sídliště je prokázáno již od doby kamenné a táhlo se přes dobu bronzovou a železnou až do dob nejpozdějšího slovanského osídlení. Další historické památky pocházejí především z období středověku – jde o dnes již většinou pouze terénní pozůstatky hradů Melice, Ježova hradu a Smilova hradu a Starého Plumlova. Nedaleko jeho hranic se pak nacházejí ještě zbytky Stagnova a Kuchlova. Pojďme se alespoň v krátkosti podívat na historii prvních fortifikací na území dnešního Vojenského újezdu Březina.
Pozůstatky hradu Melice se nacházejí mezi Zelenou Horou a Drysicemi, těsně za hranicí vojenského újezdu. Ke hradu náležela též středověká vesnice. První zmínka o hradu pochází z roku 1339, kdy byl již hrad dostavěn a užíván. Stavitelem hradu byl olomoucký biskup Jan Volek, nemanželský syn krále Václava II. Rozsáhlý hrad plnil funkci centra biskupských majetků na vyškovsku. Hrad, stejně jako mnoho jiných středověkých sídel zanikl v dobách husitských válek, dobyt byl zřejmě roku 1423 a roku 1439 již uváděn jako pustý a srovnaný se zemí.
Zajímavostí jsou jistě honosná kachlová kamna z doby těsně před zánikem hradu, jejichž pozůstatky byly při archeologickém výzkumu nalezeny a které je možné, stejně jako další zajímavé fragmenty hradu spatřit v expozici Muzea Vyškovska.
 |
| Území újezdu na mapě z 18. století |
Ježův hrad neboli Vícov se nachází nad údolím říčky Okluky v nejsevernější části vojenského újezdu Březina. V písemných zmínkách se hrad poprvé objevuje v roce 1355, podle všeho však vznikl před polovinou 14. století. Roku 1389 byl hrad dobyt při trestné výpravě proti jeho tehdejšímu majiteli – Janu Ozorovi z Boskovic, po němž také dostal pojmenování Ježův hrad (Jan = Ješek, Ješkův hrad = Ježův hrad). V roce 1418 je hrad uváděn jako zboží a v roce 1512 jako hradisko náležící k nedaleké obci Vícov. Hrad byl však zříceninou pravděpodobně již na počátku 15. století.
Smilův hrad, nebo též Smilovo hradiště je objektem do jisté míry obestřeným tajemstvím. Prvním je důvod jeho vzniku. Jako nejpravděpodobnější je uváděna ochrana nedalekých dolů na železnou rudu. Počátky hradu se díky archeologickým nálezům dají zařadit do poslední čtvrtiny 13. století, hrad však zřejmě vůbec nebyl dokončen a většina staveb byla pouze dřevěná. K zániku hradu došlo požárem. Druhým tajemstvím jsou zkazky o údajném pokladu zakopaném v šachtách železorudných dolů – vice se můžete dovědět v článku zde.
Starý Plumlov neboli Drahaus je ze všech hradů na území vojenského újezdu Březina nejméně známý. Hrad, nacházející se nedaleko obce Drahany byl patrně založen v druhé polovině 13. století, přičemž je možné, že jej počátkem 14. století držel loupeživý rytíř Friduš z Linavy. Historie hradu je však dodnes nejasná a historici o ní vedou spory.
Na území dnešního vojenského újezdu Březina se však nachází také celá řada zaniklých středověkých obcí a osad. Jmenujme alespoň osady Na hádkách, Romanovice či již zmíněné Melice. Přesuňme se nyní ze středověku do vrcholného novověku, kdy historii, tak jak ji známe dnes, silně ovlivnil olomoucký biskup Ferdinand Julius hrabě Troyer z Troyersteinu. Ten byl vášnivým lovcem, a proto si nechal v biskupských lesích Drahanské vrchoviny poblíž Vyškova, které oplývaly množstvím jelení i daňčí zvěře (údajně první obora v markrabství moravském vznikla již v 15. století pod Stříbrnou horou) vystavět postupně tři lovecké zámečky, z nichž každý nesl jméno svého zakladatele. První byl vystavěn zřejmě Juliusburg, nevelká, pravděpodobně pouze dřevěná stavba na vyzděných základech, jehož nepatrné zbytky se nacházejí v hustých lesích mezi Rychtářovem a Odrůvkami (o hledání Juliusburgu, kterého jsme se účastnili, si můžete přečíst zde). Později, konkrétně v roce 1755 byl vystavěn Troyerstein v Rychtářově avšak i ten byl později nahrazen sídlem luxusnějším, reprezentativnějším a z pohledu lovce také lépe umístěným. Tím byl lovecký zámeček Ferdinands Ruhe neboli Ferdinandsko, dnes taktéž řečený „Zámeček“. Jeho vznik se datuje do roku 1757 a jedná se zřejmě o nejznámější stavbu na území VÚ Březina.
 |
| Ferdinandsko na snímku z roku 1894 |
Časopis Českého museum, Svazek 12 z roku 1838 popisuje Troyerovo počínání takto: „Ferdinand Julius hrabě Troyer (1745 – 1758) přikaupil některé dwory a wystawil dwa lowčj zámky na panstwj Wýškowském, dle něho Troyerstein (nynj w obydlj polesného a w auřad lesnj přetwořený) a Ferdinandowo pohodj (Ferdinandsruhe) nazwané. Prwnj ležj nade wsj Rychtařowem, a druhý, obsahugjej w sobě gednu kapli a 17 pokogů, zrowna u prostřed lesa“.
V tomto záznamu, psaném 80 let po Troyerově smrti tedy již není žádná zmínka o existenci Juliusburgu, Zato v případě Ferdinandska je zmíněn i počet pokojů a existence kaple. Hrabě Troyer tak byl posledním, kdo významně stavebně ovlivnil přítomnost historicky cenných památek na území dnešního VÚ Březina. Kromě hájoven, božích muk či pomníčků se ráz krajiny začal stavebně měnit až činností armády po roce 1935.
Literatura, zdroje:
Plaček, M. (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slzesku
Časopis Českého museum, 12. ročník, svazek první z roku 1838
www.stredovek-dv.webnode.cz/hrady-na-drahanske-vrchovine
www.hrady.cz
Články
