Plány na zřízení vojenské střelnice poblíž Vyškova existovaly již v roce 1933 a přípravy na založení tábora a samotné jeho budování pak probíhaly již od roku 1934. Kronika Dědic mimo jiné praví: „V roce 1934 začalo ministerstvo národní obrany zřizovati v lesích vysočiny Drahanské vojenskou střelnici…Jelikož střediskem této střelnice stal se zámek Ferdinandsko, umístěno bylo vojenské velitelství „Výcvikového tábora“ v Dědicích. Toto velitelství bylo založeno dnem 1. srpna 1934 a úřadovati se započalo 15. srpna 1934.“ V této době byl početní stav jeden důstojník a čtyři muži, přičemž oním důstojníkem byl major dělostřelectva Josef Veselý.
 |
| Služební pošta pomocné baterie VT u Vyškova |
Ačkoliv velitelství tábora vzniklo k 1. listopadu 1935 na základě výnosu MNO čj. 248/Dův.-hl.št./1.odděl.1935, oficiální (právní) vznik výcvikového tábora je nutno datovat až do roku 1936, konkrétně k 7. únoru 1936, kdy byla odsouhlasena žádost MNO a vzniklo rozhodnutí vlády ČSR ze dne 7. 2. 1936 o vybudování vojenského tábora v jižní části lesního komplexu Drahanské vrchoviny.
Výcvikový tábor u Vyškova měl primárně sloužit jako cvičiště pro jednotky třetího a čtvrtého armádního sboru (jednotky dislokované na Moravě a ve Slezsku, napříč všemi druhy zbraní). Tomu odpovídalo také jeho podřízení. Ve věcech odborných podléhal VT pátému oddělení Hlavního štábu branné moci, ve věcech ostatních pak zprvu Zemskému vojenskému velitelství v Brně a od ledna 1937 právě velitelství Třetího armádního sboru (to však samo spadalo pod Zemské vojenské velitelství v Brně). Jak již bylo řečeno, prvním a také jediným velitelem v období První republiky se stal major, později podplukovník dělostřelectva Josef Veselý – italský legionář původem z Dobročkovic.
Založení a vznik nového výcvikového prostoru se však neobešlo bez potíží. Jednalo se především o protesty obcí vyškovského okresu. „Starostenský sbor okresu vyškovského uváživ ve své schůzi dne 16. června 1934 konané krajně nepříznivé hospodářské důsledky, které vyplynou ze zřízení a provozu dělostřelecké střelnice na Drahanské vysočině v polesí vyškovsko-plumlovském pro obce i obyvatelstvo hanáckého kraje, usnesl se jednomyslně protestovati proti uskutečnění tohoto projektu.“ Již v září 1934 však major dělostřelectva Veselý odeslal otisk kulatého razítka Výcvikového tábora u Vyškova jako vzor Okresnímu úřadu v Prostějově – o zřízení tábora tak bylo v té době již rozhodnuto.
Prvořadým úkolem byla příprava nového výcvikového prostoru k užívaní, bylo tedy nutno vykácet cílové plochy a zpracovat vytěžené dřevo, opravit či vystavět nové komunikace a také vybudovat zařízení jednotlivých střelnic včetně telefonní sítě, dřevozemních pozorovatelen a dalších nezbytné infrastruktury. Následně se postupně budovaly jednotlivé střelnice a nejrůznější specializované objekty (více zde).
 |
| Razítko letecké střelnice VT u Vyškova |
Výcvikový tábor nebyl samostatným kmenovým tělesem, což znamenalo, že jednotlivé jeho součásti (například osoby nebo koně) patřily k různým kmenovým tělesům jako nadpočetné. Klíčový význam měl VT zejména pro výcvik dělostřelců, tankistů a letců, kteří pro své střelby nezbytně potřebují výcvikové a dopadové plochy velkých rozměrů. V návaznosti na to se také nedaleký Vyškov měl stát posádkovým městem pro všechny tři druhy jmenovaných zbraní.
Oficiální příchod vojenské posádky v podobě pluku útočné vozby 2 do Vyškova se datuje k 17. září 1936, kdy velitel prvního praporu PÚV 2 oznámil veliteli pluku do Olomouce vznik vyškovské posádky. Formálního uvítání se pluk dočkal během říjnových oslav vniku republiky z úst starosty města JUDr. Jana Hona, který zdůraznil význam vojenské posádky pro Vyškov jak po stránce kulturní, tak i po stránce hospodářské. Kromě PÚV 2 se do Vyškova přesunulo také učiliště útočné vozby, náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 14 a nedaleké nově zbudované letiště obsadila II. peruť leteckého pluku 2. Život ve výcvikovém táboře i vyškovské posádce v poklidu plynul až do května 1938, kdy byla vyhlášena částečná mobilizace. Následující dramatické události z podzimu 1938 až března 1939 se podepsaly tragicky nejen na osudu první československé republiky, ale v mnohém i na osudech příslušníků vyškovské posádky.
 |
| Čet. asp. František Minařík |
Některé části pluku útočné vozby zapojily do pacifikace henleinovského povstání v pohraničních oblastech, stejně jako bojů s Maďary na Podkarpatské Rusi. Obsazení zbytku republiky v březnu 1939 německou armádou zaplatil životem četař aspirant František Josef Minařík, kterého ve vyškovských kasárnách zastřelil německý strážný. Následnou okupaci pak životem zaplatilo také několik vyškovských důstojníků, mezi nimi i velitel PÚV 2 plukovník Josef Morávek, zatčený za svou činnost v rámci odbojové organizace Obrana národa (více zde).
Také výcvikový tábor převzala německá armáda. V denním rozkaze č. 72 z 30. března 1939 oznámil velitel výcvikového tábora u Vyškova podplukovník Josef Veselý, že 26. března 1939 převzal velení nad táborem podplukovník německé armády Michailis. Není jistě bez zajímavosti, že Veselý byl až do konce roku 1939 držen jako „rukojmí na svobodě“ v zástavu, že na území výcvikového tábory nejsou uschovány žádné zbraně. Z výcvikového tábora u Vyškova se tak postupně stal Truppenübungsplatz Wischau.
Literatura, zdroje:
Archivní fondy VHA Praha
Kolektiv autorů: Vojenské újezdy Armády České republiky. Praha 2006
Kronika města Vyškova – SOkA Vyškov
Články
