Na celém území rozšířeného výcvikového prostoru z let 1939–1945 dnes můžeme najít více jak stovku německých betonových objektů, přičemž v drtivé většině jsou rozmístěny na bývalých či současných střelnicích či dobově řečeno bojových drahách (Kampfbahn). Zde sloužily zejména pro obsluhu terčových a signalizačních zařízení a také jako kryty pro obsluhu těchto zařízení, případně pro pozorovatele a rozhodčí probíhajících cvičení a střeleb. První nadšenci těmto objektům pro jejich krychlovitý tvar začali říkat "pixle", název se vžil a používá se dodnes. Toto označení pochází z brněnského hantecu, který termínem "piksla" označuje krabici.
 |
| Pěchotní úkryt v odolnosti Splittersicher |
Existence pixlí samozřejmě zdaleka není vyškovským specifikem. Podobné objekty budoval Wehrmacht i v dalších vojenských prostorech na území Protektorátu (Milovice, Brdy, Benešov) a také mimo jeho hranice, ať už v samotném Německu, nebo v zemích, které třetí říše okupovala. Pixle je tak možné najít i v Polsku, Rakousku, Dánsku i jinde v Evropě.
Při klasifikaci pixlí vycházíme dle dostupných dobových zdrojů ze dvou základních parametrů – účelu a odolnosti. V prvním případě vydělujeme tři základní kategorie: úkryty, dělostřelecké pozorovatelny a kombinované objekty. Úkryty dále členíme na pěchotní úkryty (Infanterie Deckung) a strojovny (Motorisierte Deckung). Dělostřelecké pozorovatelny (Artillerie Deckung) se dále dělí podle úhlu pozorovacího sektoru vyjádřeného v gradech (100g=90º úhel, 200g=180º, 300g=270º a 400g=360º). Zjednodušeně je možné říci, že každých 100g znamenalo jeden průzor. Poslední základní kategorie – tedy kombinované objekty (Motorisierte Deckung mit Beobachtungsstand) v sobě kombinovala funkce obou výše zmíněných kategorií.
To v jaké odolnosti bude objekt vystavěn ovlivňovala zejména jeho poloha a terénní podmínky. Rozlišujeme čtyři kategorie: Splittersicher (odolnost proti střepinám), Gruppe I (nízká odolnost), Gruppe II (střední odolnost) a Gruppe III (vysoká odolnost). Obecně je však třeba říci, že u značné části objektů je kvalit betonu, hustota armování a kvalita provedené práce na relativně nízké úrovni a tento fakt by měl na odolnost při náhodném zásahu pevnůstky jistě neblahý vliv. Zároveň je třeba podotknout, že v reálných podmínkách bojových drah existuje řada různých atypických stavebních provedení, které se dají do výše uvedené klasifikace zařadit jen velmi obtížně.
 |
| 100gradová dělostřelecká pozorovatelna v odolnosti Gruppe II |
Pěchotní úkryty můžeme obecně definovat jako objekty převážně obdélníkového půdorysu. Uvnitř se nachází malá úkrytová místnost s pozorovací štěrbinou a lomená vstupní chodbička, která je ve většině případů, stejně jako pozorovací místnost mírně zapuštěna pod úroveň terénu, takže chodba bývá ve venkovním prostoru opatřena několika schody. Podobně i strojovny mají obdélníkový půdorys, od pěchotních úkrytů je však odlišují znatelně větší rozměry. Vnitřní prostor byl cihlovými příčkami rozdělen na dvě až tři místnosti, ve kterých se nacházelo motorové soustrojí pro tahání terčů.
Zřejmě nejrůznorodější kategorií jsou dělostřelecké pozorovatelny. Zatímco 100gradové objekty se tvarem podobají pěchotním úkrytům, 200 až 400gradové pozorovatelny jsou půdorysně znatelně složitější. Tvoří je vždy příslušné množství trojúhelníkových pozorovacích místností, které jsou buď propojeny chodbičkami, nebo jsou napojeny na jednu centrální chodbu.
 |
| Dělostřelecká pozorovatelna s nástavbou – Stříbrná |
Jak již bylo řečeno, výše popsané objekty byly kromě pozorování a ukrývání využívány především jako bezpečné prostory k ovládání pohyblivých terčů a snad i signalizačního zařízení. K manipulaci s menšími, nejspíše sklopnými terči sloužily ruční navijáky, které existovaly ve dvou různých provedeních. Lana z navijáků vedla přes usměrňovací kladky do trubkových lanovodů (procházejících skrze stěny objektu) ven k terčům. Naproti tomu ve strojovnách se většinou nacházelo 16 velkých navijáků, které poháněl spalovací motor. Změnu rychlosti pohybu tahaných terčů zajišťovaly dva skříňové řemenové variátory. Další vnitřní vybavení sestávalo z uzávěr průzorů, možností připojení polního telefonu přes svorkovnici a v případě strojoven také nejnutnějšího osvětlení.
Bezpochyby zajímavou součástí historie výstavy pixlí na území Truppenübungsplatz Wischau je "zkrášlování" některých z nich nástavbou na stropě, kterou doplňoval nátěr vnějších stěn. To vše mělo pozorovatelny nebo strojovny stylizovat do podoby civilního objektu, například mlýna, letohrádku, vyhlídkové věže nebo památníku. Vše bylo přitom velmi realisticky provedeno – na betonové stěny například Němci nechali namalovat okna s truhlíky květin. Smysl tohoto zdánlivě nepříliš logického konání lze spatřovat zejména v německém výcvikovém systému s dlouhou tradicí, který zahrnoval některé "univerzální" orientační body (kostel, mlýn, atp.).
Literatura, zdroje:
Národní archiv Praha
Vlastní průzkumy a archiv
forum.axishistory.com
Články
