Boje, které se odehrály v okolí Vyškova a výcvikového prostoru jsou dodnes relativně neprobádaným tématem. Jak vypadal konec války v okolí Rychtářova a tím pádem i na území tehdy stále ještě existujícího Truppenübungsplatz Wischau se můžeme dozvědět z knihy Pavla Martináska, vydané v roce 1970.
Rok 1945 přinesl nám osvobození. Po neděli 22. dubna bylo na silnicích Vyškovska rušno, zvláště v noci. Byly to velké přesuny německé armády. Letecké souboje v kraji byly stále častější – v úterý 24. dubna byly letecké souboje nad německými vesnicemi. Pak následoval letecký útok na muniční vlak ve stanici Luleč, který byl zničen. Nálety se opakovaly a ve čtvrtek 26. dubna začala sovětská letadla bombardovat malými bombami Vyškov. V pátek 27. dubna začali Němci ničit trhavými náložemi kasárny u státní silnice a letiště ve Vyškově. Byly to strašné detonace. V neděli 29. dubna již stála sovětská vojska před Vyškovem. Po jeho dobytí v pondělí 30. dubna se zachytili Němci v lesích na střelnici na čáře Hamiltony, Opatovice a Ježkovice.
Po 1. květnu za deštivého počasí byly v činnosti jen přední hlídky a dělostřelectvo. Také německé dělostřelectvo ostřelovalo v těchto dnech z lesů blízké okolí Vyškova. Obyvatelé obcí od Drysic přes Hamiltony až po Opatovice byli od 29. dubna do 9. května v krytech. Poslední německý tank projel po silnici Dědice – Hamiltony – Lhota v podvečer 30. dubna. Dojel pouze do Lhoty. Ta byla již z části obsazena rudoarmějci. V lesích okolo Rychtářova se bojovalo o každou píď lesa. Osvobození tohoto prostoru si vyžádalo mnoho sovětských obětí. Dne 3. května rudoarmějci u Lhoty zajali 21 německých vojáků a v horní části Lhoty se podařilo jednomu rudoarmějci granátem zneškodnit celé družstvo Němců. Na obou stranách se hojně používalo minometů.
Urputně prý se bojovalo ještě 5. května v prostoru od Rouského kopečku (u autobusové zastávky Pařezovice) k údolí Malé Hané po chaloupku v Podpolí. V tomto prostoru padlo asi 40 rudoarmějců, kteří byli pochováni do společného hrobu v Dědicích. Jejich pozůstatky pak byly odvezeny na Ústřední hřbitov do Brna. Podle nalezených padlých se bojovalo u bunkru na Kopci až po Lhotky, pak o vesnici a na Pastviskách. Z 8. na 9. května palba ustala. Německo kapitulovalo. Podle detonací, které se ozývaly této noci, ničili Němci zásoby a zařízení v lesích nad Kozí Horkou. Zde tedy končila v jedné části hrozná II. světová válka. Zde také leželi tři, jedni z těch miliónů padlých sovětských vojáků; jeden u bunkru na Kopcích, druhý z studénky na Lhotkách a třetí u domu č. 85, pochovaný na dvoře domu č. 93.
Poslední výstřely neslyšel asi už ani umírající německý voják u č. 98. Jeho sténání však slyšeli občané Leopold Bednář, Josef Liška, František Grošek, kteří mezi prvními přišli zhlédnout zpustošenou vesnici. Těžko se umíralo daleko od vlasti dvěma Rumunům v Rohlině č. 126. a za Plchovým. Poslední zákopy Němci vykopali v lese na Pastvisku, aby odtud dobře mířenou ranou jim vzali životy. Pak už spěchali po ústupové cestě v Boskovicím, aby tam někde byli odzbrojeni a čekali v zajateckých táborech. Hrdě před pěti lety přišli, připravili nás o vlast. Nyní potupně odcházejí a naši občané se vrací zatím jen zhlédnout svůj zničený domov.
Literatura, zdroje:
Martinásek, P.: Paměti obce Rychtářova. Rychtářov 1970