Že se na území dnešního vojenského újezdu Březina za druhé světové války cvičila německá vojska a že zde pro tyto účely byly zbudovány desítky betonových strojoven a pozorovatelen je již věcí poměrně známou. Kdo však zajišťoval výcvik a pro koho bylo takové množství betonových objektů budováno? Zdrojů o výcvikových školách umístěných v areálu na Kozí Horce je poskrovnu a celá řada klíčových informací chybí úplně. Českojazyčná literatura, která se o německých školách ve Vyškově zmiňuje, uvádí totiž zpravidla pouze velmi vágní termín „vyšší a nižší praporčická škola“. Další informace je proto třeba hledat jak v archivech, tak i v zahraničí. Následující informace jsou značně nekompletní a věnují se pouze výcvikovým útvarům ve Vyškově domovským.
V první řadě je třeba říci, že Truppenübungsplatz Wischau sloužil k výcviku prakticky všech složek německé branné moci. Zmínky o škole důstojnických čekatelů pěchoty ve Vyškově pocházejí již z roku 1940. Bližší informace o školách nebo kurzech z tohoto období však zcela chybí. Zejména v druhé polovině války však prim hrály jednotky spojené s tankovým vojskem. Kromě samotných tankistů šlo o posádky útočných děl (Sturmgeschütz), protitankových děl (Panzerjäger) nebo tankové granátníky (Panzergrenadier). Pro výcvik těchto druhů vojsk existovaly ve Vyškově tři školy, z nichž dvě tvořily dlouhodobě jádro německé posádky na Kozí Horce. Z dostupných informací lze vytvořit alespoň stručný přehled organizace těchto škol.
Od září roku 1943 je ve Vyškově doložena přítomnost Fahnenjunker-Lehrgang 1 der Panzertruppe. Je však možné, že zde působila již o několik měsíců dříve. Souběžně pak ve Vyškově působila Fahnenjunker-Lehrgang 4 der Panzertruppe, která se sem přesunula z jiného výcvikového prostoru, a to z Truppeübungsplatz Groß Born (dnešní polské městečko Borne Sulinowo. Obě tyto školy, či doslovněji řečeno výukové kurzy, spadaly pravděpodobně pod velení Schulen für Fahnenjunker der Panzertruppen. Ohledně jejich vzniku a organizačním zařazení však prozatím nemáme dostatek informací.
 |
| Razítko jedné z vyškovských tankových škol |
Situace se poněkud vyjasňuje k 7. červenci 1944, kdy v rámci německých tankových škol dochází k rozsáhlé reorganizaci. Tohoto dne z Fahnenjunker-Lehrgang 4 der Panzertruppe vzniká Fahnenjunkerschule 1 der Panzertruppe Wischau. Jde o školu, která je v dosavadní české literatuře označována jako Nižší praporčická škola tankových vojsk. Jejím velitelem byl pravděpodobně po celou dobu jejího působení ve Vyškově plukovník Ernst August van Nes. V jejích řadách působil jako učitel taktiky mimo jiné také Major Franz-Josef Kohout, držitel Rytířského kříže. Škola podléhala velení Divisionskommando der Fahnenjunkerschule der Panzertruppe.
Ke stejnému datu se Fahnenjunker-Lehrgang 1 der Panzertruppe přeorganizovala na Oberfähnrichschule der Panzertruppe 2 Wischau. Tato škola je u nás většinou označována jako Vyšší praporčická škola tankových vojsk. Její absolventi obdrželi důstojnickou hodnost poručíka a byli odesílání k frontovým jednotkám. Do záři roku 1944 škola velel plukovník Ritter (křestní jméno se bohužel nepodařilo vypátrat), po něm velení převzal plukovník Werner Jochens, který v čele školy setrval až do konce války. V učitelském sboru se objevili například kapitáni Josef Eck a Franz-Josef Strauß. I tato škola spadala pod Divisionskommando der Fahnenjunkerschule der Panzertruppe.
 |
| Major Franz-Josef Kohout |
Obě zmíněné školy organizovaly jednotlivé výcvikové kurzy v délce zhruba od tří do šesti měsíců. Výcvik byl teoretický i praktický a zaměřoval se na široké spektrum vojenských dovedností. Tankista Josef Graz například vzpomínal na výcvik v TüP Wischau v březnu 1943 takto: „Střelby z tanků a spojovací cvičení byly na denním pořádku. Při jednom z těchto cvičení jsme měli také leteckou podporu. Mě, jako nejlepšímu spojaři roty byl svěřen úkol, celé cvičení z letounu –Junkersu W 34 – pozorovat a řídit.“ Jak také vyplývá z některých dokumentů, byli posluchači těchto škol nasazováni proti partyzánům a parašutistům v okolí Vyškova. Kopečný s Schildbergerem ve své knize doslova uvádějí: „Dne 26. března 1945 přelétly Vyškov sovětské letouny. Z vojenského prostoru byl pozorován seskok 4-5 parašutistů, po nichž byla zahájena pátrací akce. Uniknout se podařilo jen jednomu z parašutistů, ostatní byli zastřeleni“. Franěk také uvádí akce proti parašutistickému oddílu Jermak.
Poslední významnou školou, jejíž dlouhodobá přítomnost ve Vyškově je bezpochyby doložena je Feldunteroffizierschule der Panzertruppen (polní poddůstojnická škola tankových vojsk). Do Vyškova byla přesunuta v červenci 1944 z Rembertowa (dnešní městská část Varšavy), z Vyškova se pak v únoru 1945 znovu přemístila na TüP Wildflecken. Během pobytu ve vyškovském výcvikovém prostoru byli frekventanti ubytováni ve vysídlených obcích na okraji TüP. Výcvik měl trvat po dobu 12 týdnů, škole po celou dobu ve Vyškově velel plukovník Kurt Leuschner. Bližší informace o zaměření výcviku nebo organizaci bohužel nejsou dosud známy.
Jiří Suchánek
Literatura, zdroje:
Archiv autora
Franěk, P.: Betonové objekty v prostoru VVP Dědice a okolí. Vyškov 1987
Kopečný P. - Schildberger V.: Letecká válka nad Drahanskou vrchovinou. Blansko 1983
www.forum.axishistory.com
www.lexikon-der-wehrmacht.de
