Záhy po osudovém 15. březnu roku 1939 se v nově vytvořeném protektorátu začínají formovat první odbojové organizace, mezi nimiž hrála významnou roli vojenská organizace Obrana národa. Ta se stala během roku nejmasovější odbojovou organizací, schopnou zmobilizovat až 90 tisíc mužů, především z řad bývalých čs. vojáků, četníků, příslušníků finanční stráže či sokolů. Organizace se však stejně jako další odbojové skupiny potýkala s katastrofálním nedostatkem zbraní a dalšího nezbytného materiálu. Mezi zakládající členy patřili významní generálové prvorepublikové armády, jmenujme například generála Josefa Bílého, generála Sergeje Ingra či generála Bedřicha Homolu. Paradoxně díky vojenské struktuře byla celá organizace postupně odhalována a nakonec takřka rozbita, až na jejích troskách vznikla v roce 1944 odbojová organizace Rada tří (R3), vedená armádním generálem Vojtěchem Lužou.
Jak již bylo řečeno, Obrana národa měla rozsáhlou vojenskou strukturu po celém území protektorátu, nevyjímaje ani Vyškov. Vzhledem k existenci vojenské posádky ve Vyškově se do vedení obrany národa na Vyškovsku dostali právě důstojníci jednotek dislokovaných před válkou ve Vyškově, tedy Pluku útočné vozby 2 a Učiliště útočné vozby. Bohužel, do dnešního dne se v regionální historii neobjevila publikace věnující se činnosti této organizace. Tento fakt je zapříčiněn především tím, že Obrana národa byla nekomunistickou odbojovou organizací, čímž se dostala mimo zájem autorů píšících mezi lety 1948 - 1989. A tak v knize Protifašistický odboj na Vyškovsku v letech 1939 – 1945 lze o Obraně národa nalézt pouhou dvoustranu. Pojďme si tedy představit alespoň tři čelní vojenské představitele Obrany národa na Vyškovsku.
 |
| Plk. Morávek |
Plukovník pěchoty Josef Morávek (narozen 27. 12. 1894 v Libecině) byl zřejmě nejznámějším důstojníkem vyškovské posádky, neboť ze všech velitelů pluku útočné vozby 2 byl ve funkci nejdéle. Po zrušení posledních zbytků pluku v červenci 1939 se plk. Morávek zapojil do odbojové organizace Obrana národa (ON), jeho počáteční působení však není zcela jasné. Plk. Morávek, jehož krycí jméno bylo „Pepek“ je uváděn jako první velitel ON na okrese Vyškov , na této funkci je však dalším zdrojem uváděn jiný důstojník (viz níže). Jisté však je, že plk. Morávek nastoupil po majoru Václavu Havelském do funkce v pořadí 3. krajského velitele ON pro Brno - venkov. Tuto funkci však vykonával jen velmi krátkou dobu, neboť na sklonku roku 1939 postihlo ON rozsáhlé zatýkání, které se bohužel nevyhnulo ani plukovníku Morávkovi. Desátého prosince (data zatčení i následné Morávkovy smrti se různí zdroj od zdroje) byl gestapem plk. Morávek pravděpodobně ve svém bydlišti na adrese Jiráskova 10 zatčen a uvězněn v Brně na Špilberku, kde po pěti dnech vazby a výslechů spáchal sebevraždu skokem z okna. Nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil a svou sebevraždou nedal gestapákům žádnou další šanci k nelidským výslechům a mučením. Zachránil tak značnou část vyškovské Obrany národa před zatčením a pravděpodobně i smrtí.
 |
| Pplk. Kašík |
Podplukovník pěchoty Jan Kašík, bydlištěm Švehlova 15, Vyškov byl dalším významným prvorepublikovým důstojníkem zapojeným do vyškovské Obrany národa. Manžel neteře generála Hanáka, působil v důstojnickém sboru Učiliště útočné vozby. Jestliže o působení plk. Morávka existují jen kusé informace, pak o pplk. Kašíkovi jsou informace ještě menší. Koncem roku 1940 měl jednat za vyškovský okres s lidmi generála Luži o napojení organizace na struktury Vládního vojskao, s nímž bylo počítáno v plánech ON jako s nedílnou součástí plánovaného povstání. Pplk. Kašík je však také uváděn jako velitel středního (Valašsko – Zlínského) úseku odbojové organizace VELA, jeho zástupcem a velitelem roty ve Vyškově pak nadporučík Otakar Bischof. Bohužel i pplk. Kašíka čekalo zatčení, když na něj byl nasazen konfident gestapa Jan Dvořák. K zatčení došlu v únoru roku 1944 a již v dubnu téhož roku pplk. Kašík zahynul v v koncentračním táboře Mauthausen.
Podplukovník František Ellinger zastával v předválečné armádě post velitele V. praporu 2. pluku útočné vozby. Podle knihy Protifašistický odboj na Vyškovsku v letech 1939 – 1945 byl František Ellinger jmenován velitelem okresní organizace ON jako nástupce plk. Morávka. Pravděpodobnější však je, že pplk. Ellinger byl okresním velitelem již od června 1939. Také v případě tohoto důstojníka došlo k odhalení a zatčení, naštěstí se tak stalo až v roce 1944 díky čemuž nedošlo ani k soudu, ani k popravám.
Literaturou jsou uváděni i někteří další důstojníci pluku útočné vozby 2, jako zástupce podplukovníka Františka Ellingera je uváděn major Bohumil Dostál, spojení mezi vyškovskou a brněnskou organizací ON zajišťoval poručík Adolf Krob.
Jiří Suchánek
Literatura, zdroje:
Kolektiv autorů: Protifašistický odboj na Vyškovsku v letech 1939 – 1945
Kopečný, J.: Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1939 – 29. 2. 1940
Mikulka, R.: Vyškovsko v protifašistickém odboji v letech 1939-1945, diplomová práce
www.vojenstvi.cz
