Tento článek je svým způsobem specifický, neboť interpretuje některé nepodložené informace, domněnky a obecně tradované pověsti. Jeho cílem je především nastínit některé zajímavá témata a zadat podnět k diskuzi o nich. V žádném případě by následující řádky neměly být považovány za seriozní „vědeckou“ práci. Velký dík za pomoc a zajímavé rozhovory nad tématem patří kolegovi Silberbergovi z týmu Viktoria Höhe.
Juliusburg
 |
| Ferdinadsko |
V lesích Drahanské vrchoviny byly vystavěny olomouckým biskupem Ferdinandem Juliem kardinálem Troyerem z Troyersteinu tři lovecké zámečky, každý nesoucí jedno ze jmen svého zakladatele: Ferdinandsruhe – Ferdinandsko, Troyerstein a Juliusburg. První dva jmenované jsou ve svém okolí poměrně známými památkami. Po třetím zámečku – Julisburgu však dnes nelze najít prakticky žádnou stopu. Na mapách dobových ani současných zakreslen není, mezi historickými památkami vyškovského okresu se nenachází a v dostupných zdrojích se dá nalézt jen minimální množství informací. V jedné z mála knih, ve které je o Juliusburgu zmínka, se uvádí: „Zámek Juliusburg - nevelká dřevěná stavba na zděné podezdívce stávající v lesích mezi Ferdinandskem a Rychtářovem, který však zaniknul v 19. století.“ Jiní autoři zase jeho polohu situují kamsi k Odrůvkám. Další ústní zdroje hovoří o tom, že zámeček vyhořel a do dnešní doby se zachovaly pouze vyzděné základy této stavby. Zda zámeček skutečně vyhořel nebo jej postihla jiná záhuba, je stejně jako jeho poloha velkou neznámou, která snad bude jednou rozluštěna…
Smilův hrad – německý poklad
 |
| Troyerstein |
Smilův hrad, jinak řečený také Smilovo hradiště, je jednou z historických památek na území Vojenského výcvikového prostoru Dědice. Budování hradu začalo koncem 13. století, pravděpodobně za účelem ochrany blízkého naleziště železné rudy. Již koncem století čtrnáctého je hrad uváděn jako pustý. Zpustnutím hradu však jeho historie nekončí. Po vzniku Výcvikového tábora u Vyškova se zbytky hradu ocitnuly takřka ve středu severní části prostoru, avšak daleko od cílových a dopadových ploch. Ke konci války se váže ústní legenda o německém pokladu, který měl být zakopán právě poblíž, či dokonce na samotném Smilově hradě. Cennosti a zlato prý vezly německé náklaďáky směrem ke Smilovu hradu a zpátky se vracely již prázdné. Staré těžební šachty měly být pro poklad výborným úkrytem… Bohužel je nutno konstatovat, že tato pověst vznikla nejspíše z přebujelé fantazie místních obyvatel či překroucením a zveličením jinak banálních skutečností a nezakládá se na pravdě.
Podzemí v okolí VVP Dědice
 |
| Erb Kardinála Troyera |
Jedním z nejzajímavějších témat, které je obestřeno záhadami a otazníky, je (ne)existence podzemních prostor pod vojenským prostorem, ale i pod jeho okolím. Podzemím jsou v tomto případě myšleny nejen podzemní chodby, spojující určitá místa, ale i podzemní místnosti, prostory či úkryty, stejně jako štoly a jiná místa vytvořená lidmi pod zemským povrchem. Zřejmě nejvíce historek a pověstí se traduje o podzemí vyškovského letiště. Dle mnohých vyprávění podzemí skutečně existuje, existují i lidé, kteří viděli vstupní chodbu vedoucí do podzemí. Existují také spekulace o silných drátech ztrácejících se v zemi. Existenci podzemních prostor potvrzují i někteří pamětníci, při rozšiřování prostor letiště byly vybudovány i podzemní chodby, sloužící především pro ukrývaní personálu a cenných věcí během náletů. Bohužel v devadesátých letech proběhla v okolí letiště rozsáhlá stavební činnost, která údajně velkou část podzemí poškodila či zničila, stejně jako nyní znemožňuje prozkoumání zastavěných ploch.
Stejně jako letiště je historkami o podzemí opředen i VVP Dědice a především pak prostor samotných kasáren na Kozí Horce. Zde mělo být Němci vybudováno několik podzemních krytů. Poměrně známá je pak historka, podle níž se při stavbě areálu VVŠ PV ztratila do podzemí z výkopu celá cisterna vápna. Samostatnou kapitolu tvoří podzemní chodby a prostory středověké a raně novověké. Zde lze zmínit především prostor mezi obcemi Podivice a Pustiměř, který je z historického hlediska zajímavý především zříceninami hradů Pustiměř, Melice a především Pustiměřským klášterem. Právě klášter bylo možno opustit několika podzemními chodbami, přičemž na pozůstatky jedné z nich bylo naraženo při orbě ve dvacátých letech v katastru obce Podivice.
Německý výcvikový systém
Ačkoliv se o fungování výcvikového systému často debatuje, zůstávají některé jeho aspekty nadále záhadou. Ovládání terčů, uspořádání jednotlivých objektů na bojových drahách, ale i další otázky zůstávají stále nerozřešeny a mnohé odpovědi nám může poskytnout až návštěva německých archivů. Je bezpochyby, že německý výcvikový systém byl velmi dobře propracován a poskytoval mnohé možnosti a varianty pro výcvik. Podobně jako dosud tápeme v otázkách navijáků či terčů, není zcela jasno ani v otázkách telefonního spojení mezi jednotlivými objekty, signalizace o výsledcích střeleb či tak prosté skutečnosti jakou je osvětlení temných prostor strojoven a více-gradových pozorovatelen. Ačkoliv lze nelézt například stopy po osvětlení či telefonním spojení, jsou tyto indicie omezeny pouze na některé objekty a dráhy, což naopak vyvolává další otázky o kompletnosti jiných objektů.
Památník Viktoria a jeho účel
 |
| Památník Viktoria |
VVP Dědice je známo mnohými unikátními objekty, jeden však minimálně svou polohou nad ostatní vyčnívá. Mluvíme o 400gradové dělostřelecké pozorovatelně, známé jako památník Viktoria, neboli Vítězná. Ačkoliv se její účel zná být jasný, při bližším zamyšlení není zcela zřejmý. Dle nejčastěji tradovaného výkladu sloužil pomník jako symbol brzkého vítězství vojsk Třetí říše, na němž byla na tabulích cti vytesána jména těch nejvýznamnějších německých vojevůdců a u kterého symbolicky začínala a končila všechna větší cvičení v Truppenübungspaltz Wischau. První tvrzení o tabulích cti nelze vyvrátit ani potvrdit, faktem je, že na obelisku jsou v jeho spodní části na každé ze čtyř stran jasně vidět obdélníkové vpadliny. Zda v nich skutečně kdysi byly zasazeny tabule cti, se v současnosti nedá s jistotou tvrdit. Také symbolický význam takové stavby zřejmě není třeba nijak zpochybňovat, i když archivní či jiné důkazy nemáme – lze snad jen podotkout, že i v německých mapách je pozorovatelna označena slovem Denkmal, tedy jako památník a samotný její název svědčí o mnohém. Naproti tomu tezi o zahajování a ukončování větších cvičení pod Vítěznou lze rozporovat. Prostor blízkého okolí Vítězné neumožňuje shromáždění většího počtu vojáků, natož pak při nástupech a seřazování – ze všech stran je pod Vítěznou prudký svah. O podobných symbolických nástupech pod památníkem navíc nehovoří ani žádné nám známé svědectví německých vojáků, kteří ve zdejším prostoru procházeli výcvikem.
Shrňme si tedy, k čemu Vítězsná nejspíše skutečně sloužila. Podobně jako i další nástavby zřejmě plnila funkci orientační, dále z ní mohly být ovládány terče (případně signalizační zařízení) a v neposlední řadě šlo o památník a symbol předpokládaného vítězství tehdejšího nacistického Německa.
Jiří Suchánek
Literatura a zdroje:
Mikš, J.: Na vyškovském směru
Musil, F., Plaček, M.: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska
Suchánek, J.: Události ve Vyškově a okolí za druhé světové války se zvláštním zřetelem k letecké problematice, práce SOČ 2005
viktoria-hohe.net
www.fronta.cz
www.hrady.cz
