Při pátrání v archivech mnohdy narážíme na dokumenty, které sice přímo nesouvisí s historií „našeho“ vojenského prostoru nebo vyškovské posádky, jde však o skutečnosti natolik zajímavé a mnohdy i neprobádané, že by byla škoda nechat je bez povšimnutí a alespoň stručného opublikování. To je také případ útlé složky dokumentů o přípravách na vybudování zajateckého tábora u Nivnice v roce 1938.
 |
Obec Nivnice u Uherského Hradiště je proslavena zejména jako rodiště Jana Ámose Komenského. V osudovém roce 1938 se však v její blízkosti, na takzvaném Nivnickém dvoře odehrála jedna z dnes již zapomenutých kapitol příprav na válku proti nacistickému Německu, která však ze známých důvodů zůstala nedopsána, alespoň v kontextu československých mobilizačních a válečných plánů.
Skutečnost, že československá armáda plánovala zřizování zajateckých táborů, není příliš známá a k tématu neexistuje dostatek sekundárních zdrojů. Přesto je však zřejmé, že pokud se Československo v roce 1938 připravovalo na válečný konflikt, muselo nezbytně počítat i s přísunem zajatců. Dle informací Pavla Šrámka lze hovořit v nejobecnější rovině o dvou typech táborů, které v roce 1938 vznikaly na československém území v rámci mimořádných opatření a mobilizačních plánů. V první řadě šlo o vojenské zajatecké tábory, v druhé řadě o civilní internační tábory.
Vojenské zajatecké tábory přirozeně podléhaly armádě a po vyhlášení mobilizace došlo u každé ze čtyř armád k vytvoření takzvaného shromaždiště zajatců. Tomu pak pravděpodobně podléhaly sběrny zajatců a zajatecké tábory, otázka jejich působení či vytvoření je však dosud neprobádána. Pavel Šrámek zmiňuje, že jeden ze zajateckých táborů měl být v Německém Brodě, níže citované hlášení hovoří o připraveném táboře pro zajatce ve Štěpánově a tento článek pak blíže osvětlí historii příprav tábora v Nivnickém dvoře u městečka Nivnice.
 |
| Mobilizovaní důstojníci čs. armády |
Na druhé straně civilní internační tábory spadaly zřejmě oficiálně pod zemské úřady a je pravděpodobné, že vznikaly ad hoc – tedy dle aktuální potřeby bez předchozích plánů. Tyto tábory byly určeny pro protistátně smýšlející československé občany, zejména však sudetské Němce. Dle odpovědi majora gšt. Karla Ondráčka v anketě „Armáda v roce 1938“ vznikaly armádě s působením těchto internačních táborů značné potíže. Major Ondráček působící za mobilizace jako přednosta 2. oddělení štábu IV. sboru v Olomouci v rámci své působnosti zaznamenal následující poznatky:
1.) Civilní úřady – zemský úřad v Brně, neměly vůbec nic připraveno k internaci osob protistátně smýšlejících po vyhlášení mobilizace. Proto připadla veškerá starost o nařízení k zatčení, odsun osob a starost o internační tábory velitelství sboru; muselo býti použito připraveného tábora pro zajatce ve Štěpánově, který ovšem nepostačil pro umístění tolik zatčených ze zněmčelého území. Teprve na tlak velitelství sboru na zemský úřad byla umístěna část internovaných v Prostějově. I další péče o internované byla ponechána vojenské správě.
2.) Nestaral-li se zemský úřad o zřízení internačních táborů, spěchal za to s neobyčejnou rychlostí s jejich likvidací. Stalo se totiž, že zemský úřad nařídil prý na rozkaz ministerstva vnitra, aby internované osoby byly propuštěny o dva dny dříve, než byl proveden ústup na konečnou demarkační čáru (V. pásmo). Tím se stalo, že propuštění Němci z internačních táborů ohrožovali po návratu domů v týlu vojenské jednotky tím, že se připojili k iredentistické činnosti německého obyvatelstva.
Tolik tedy hlášení majora gšt. Ondráčka týkající se problematiky civilních internačních táborů. Z výše uvedeného je zřejmé, že dosud známé i publikované informace k problematice zajateckých, potažmo internačních táborů jsou velmi kusé. Podívejme se tedy blíže na již zmiňovaný vojenský zajatecký tábor u Nivnice. K němu se ve Vojenském historickém archivu v Praze dochovalo několik zajímavých dokumentů, které alespoň částečně osvětlují jeho historii a zároveň umožňují poznat některé detaily této problematiky v obecné rovině.
Úvodem je třeba podotknout, že Nivnický dvůr je historicky poměrně staré sídlo, jehož dějiny sahají až k hospodaření rodu Liechtensteinů z průběhu 19. století.
Dne 4. června 1938 odeslalo Zemské vojenské velitelství v Brně, jmenovitě pak náčelník štábu ZVV plukovník gšt. Karel Pražák zprávu na velitelství III. sboru – konkrétně jeho stavební ředitelství zprávu s přívlastkem „Tajné“, jenž se týkala zřízení zajateckého tábora Nivnice. Dokument uvádí, že v případě vyhlášení „O“ (zřejmě zkratka hesla „Orlík“ - krycího názvu pro vyhlášení ostrahy hranic) je pro potřeby ZVV v Brně vybudovat v Nivnickém dvoře barák pro 150 mužů s přilehlou strážnicí, kuchyní, skladištěm proviantu a materiálu. Speciálně byla řešena problematika kuchyní, neboť ostraha tábora i zajatci měli mít vlastní kuchyň. Ty měly být dle pokynů ZVV vybaveny buď krby značky Groyer (v počtu 3 pro zajatce a 1 pro čs. mužstvo) nebo postavením potřebného množství „ALFA“ kotlů k již existujícím komínům.
 |
| Výkres zamýšleného zajateckého baráku u Nivnice |
Následně 16. září ZVV v Brně upravilo své předchozí pokyny zprávou, aby výše zmíněný barák byl ještě rozšířen o jednu místnost pro nemocné, zhruba pro 5 osob s tím, že potřebné plány již byly zaslány (plány ke stavbě byly zhotoveny v průběhu srpna 1938). Celkové náklady na stavbu dřevěného baráku pro 156 mužů a dřevěné kuchyně byly vyčísleny na 280 601 Kč.
Zřejmě nejzajímavějším dokumentem je dotaz velitele tábora kapitána v záloze Františka Dopity na stavební ředitelství III. sboru v Brně ohledně výstavby tábora sepsaný v Nivnici 29. září 1938:
„Byv určen jako velitel zajateckého tábora, přibyl jsem prozatím se značně zmenšeným stavem poddůstojnictva a mužstva do Nivnice. V důsledku toho žádám zdvořile, aby mně bylo pokud možno obratem sděleno, zda, jaké a v jakém rozsahu byly podniknuty kroky k zahájení zajišťovacích prací a předepsaných staveb dle mobilizačního plánu.
Současně žádám, aby bylo zařízeno, aby smluvní stavitelé v Uherském Brodě byli zbavení povinnosti zachovávati úřední tajemství vůči mně a mému zástupci npor. Karlu Trčkovi (v civilním povolání stavitel) jak pokud se týče ofertních řízení, tak i zadávaných prací, abychom mohli již nyní s nimi spolupracovat na zahájení nejnutnějších předběžných prací. V kladném případě prosím o oznámení jmen těchto stavitelů.
Poznamenávám, že doposud byl mě přidělen tak malý stav mužstva (3 četaři, 9 desátníků, 5 svobodníků, 16 mužů) z toho téměř žádný potřebný řemeslník, takže s tímto stavem nemohu začíti se zajišťovacími nutnými stavbami a žádám proto, aby také předběžné práce, jako zazdění východů, nadstavby ohradních zdí, oplocení ostnatým drátem aj., byly v nutném případě rovněž provedeny Vaším stavebním ředitelstvím. Přiděleného mužstva používám prozatím k nejnutnějším drobnějším adaptačním pracím, čištění ubikací pro čs. mužstvo, stavěním latrín apod. Pro pořádek poznamenávám, že bude zapotřebí zavésti do dvora elektrické osvětlení a opraviti vodovod.
Vyprošuji si Vaše zprávy co nejdříve, zejména pokud se týče předpokládaných zajišťovacích a jiných staveb.“
Tato zpráva došla na stavební ředitelství III. sboru až 2. října a je zcela patrné, že v době vrcholící Mnichovské krize nebyl tábor připraven jako po stavební, tak i organizační stránce. Stavební ředitelství se s tímto dotazem kapitána Dopity obrátilo do Olomouce na generální štáb II. armády, působící pod krycím jménem „Jirásek“. Odtud přišla 3. října již jen lakonická odpověď „Nic nestavte“.
Zpět do Nivnice tak již přišel pokyn, aby nebyly prováděny žádné práce, které by si vyžadovaly nějaké finanční náklady. Naopak ostatní (zejména administrativní) přípravy pro uvedení tábora v činnost měly být prováděny i nadále. Pokud jde o příslušnost důstojníků, poddůstojníků a mužstva, z dokumentů vyplývá, že příslušeli k pěšímu pluku 27, jehož domovská posádka byla v nedalekém Uherském Hradišti.
Jiří Suchánek
Literatura, zdroje:
Minařík, P., Šrámek, P.: Dokumenty československé armády z podzimu 1938: anketa "Armáda v roce 1938" – vyšší velitelství. In: Historie a vojenství. 1998, roč. 47, č. 2, s. 103–136.
Rozhovor autora s panem Pavlem Šrámkem
Vojenský historický archiv Praha, Fond „Stavební ředitelství III. sboru - 1938“
