Po založení Výcvikového tábora u Vyškova se stavěly především dřevozemní objekty, nejčastěji jako pozorovatelny. Vznilo však také několik objektů pod patronací Ředitelství opevňovacích prací, které zde stavělo od roku 1936 až do ukončení prací po Mnichovu. Blízkost Brna, kde sídlilo Zemské vojenské velitelství a od roku 1937 Velitelství III. sboru, dědický vojenský tábor předurčila jako vhodný prostor pro výstavbu zkušebních a cvičných objektů lehkého opevnění. V roce 1936 zde bylo vybudováno stavební firmou Hrbata a Smékal z Prostějova pět objektů lehkého opevnění starého typu, z toho dva byly určeny jako zkušební a tři jako cvičné.
 |
| Razítko ŘOP |
Zkušební objekty posloužily k ověření požadované odolnosti pevnůstek opevnění, které si ZVV Brno konstrukčně upravilo ve srovnání s objekty budovanými na území Čech. Obě pevnůstky byly následně rozstříleny dělostřelectvem. V prostoru pěchotní polní střelnice byly vybudovány 3 objekty v zeslabeném provedení (ve všech základních variantách – typ A, B a C). Cvičné objekty nejen pro výcvik budoucích osádek, ale i k ověření funkčnosti vnitřního vybavení. Kromě zkoušek střeleckých stolů určených pro postavení kulometů u střílny zde byly především odzkoušeny prototypy šlapacích ventilátorů a měřena koncentrace oxidu uhelnatého uvnitř pevnůstky při střelbě kulometů. V roce 1938 pak v objektech probíhaly vojenské zkoušky kulometné lafety, kterou navrhla Královopolská strojírna v Brně. Do dnešní doby se dochovala pouze jedna pevnůstka, zbylé dvě byly v průběhu doby odstřeleny, avšak jejich zbytky jsou dodnes dobře patrné.
V první polovině roku 1937 vybudovala stejná firma opět na pěchotní polní střelnici dva objekty lehkého opevnění nového typu – řopíky. Pro výstavbu byla zvolena atypicky zeslabená verze objektu typu B1-80 a pevnůstka typu C1 opatřená atypicky střílnou pro objekty normální odolnosti. Z důvodu finančních úspor bylo zdivo pevnůstek pouze velmi slabě armováno. Podobně jako objekty starého typu i tyto řopíky sloužily k ověření funkčnosti střeleckých stolů pro kulomety, následně zde byl zkoušen prototyp kulometné lafety DZ-19, která byla zavedena do výzbroje pod označení vz. 37. V průběhu roku 1938 byly obě pevnůstky dovybaveny dalším vnitřním vybavením a sloužily k výcviku jednotek určených k obsazení lehkého opevnění. Objekt typu B1-80 byl již pravděpodobně během německé okupace těžce poškozen odpálením náloží v obou střílnách a v prostoru vchodu, řopík typu C1 byl s největší pravděpodobností rozvalen až v poválečných letech.
 |
| Srub pro výcvik osádek TO |
Naproti tomu pro výcvik osádek těžkého opevnění byl zbudován výcvikový komplex v Žarovicích v naprosto unikátním provedení. Celkem pět betonových staveb (z nichž dnes již dvě neexistují a další dvě jsou v poměrně žalostném stavu) zajišťovalo výcvik pro prakticky všechny zbraně užívané v TO.
Další čs. objekty ve Výcvikovém táboře u Vyškova sloužily je objekt nazvaný Granátka, zbudovaný až v roce 1939. Lehce rozporuplnými jsou objekty typu „Houba“, které se ve VVP nalézají minimálně ve třech exemplářích. Než se prokáže jejich skutečný původ, (který je jistě zasazen do doby před rokem 1945) budeme je považovat za objekty čs. provenience.
Po roce 1945 vznikaly objekty spíše z betonových prefabrikátů, například ženijní úkryty typu UŽ-6 či jiné.
Články
